Po celá tisíciletí žili lidé v několikageneračních rodinách a domácnostech. Narození i umírání bylo normální součástí lidského života. Dnes se setkáváme s lidmi, kteří se pokoušejí vytěsnit smrt a otázku smrtelnosti ze své mysli. Důsledkem toho jsou pohřby bez účasti dětí nebo kremace bez jakékoli formy rozloučení.

Jako církev vyznáváme, že smrt je završením života. Pohřeb by měl být součástí důstojného rozloučení se zesnulým a měl by být dopřán každému člověku. Věříme, spolu s ostatními křesťany, že smrt a vzkříšení Ježíše Krista nám dává naději a důvod k díkůčinění i tváří v tvář smrti. V této víře odevzdáváme ty, kteří zemřeli, do nekonečné milosti a lásky Boží.

Smrt blízkého člověka je jednou z nejtěžších událostí v životě. Pozůstalým pomáháme vidět budoucnost nikoliv jako tíživé břemeno, ale jako novou etapu života. Pomáháme jim smířit se s tím, co je čeká, a hledáme s nimi novou naději.

Pohřební bohoslužby konáme v kostelech, na hřbitovech či jiných prostorách k tomu vyhrazených. Zde konáme i vzpomínkové bohoslužby. Ty mohou být příležitostí k uzdravení zranění, jež způsobil odchod blízkých lidí, ale i připomenutím vlastní smrtelnosti. Pohřební bohoslužby konáme bez ohledu na církevní nebo jinou příslušnost zesnulého a příbuzných.

Manželství přijímáme jako dar od Boha. Je to posvátný svazek mezi mužem a ženou. Manželé mají spolu žít v lásce, oddanosti a věrnosti a mají se vzájemně podpírat.

Křesťanské manželství je svatá smlouva, která zrcadlí smlouvu křestní. Je uzavřena mezi mužem a ženou, před Boží tváří a za přítomnosti svědků a rodiny.

Svatební bohoslužba je určena snoubencům, kteří si své manželství přejí slavnostně uzavřít v rámci křesťanské bohoslužby.  Její struktura odpovídá nedělním bohoslužbám, takže její součástí je i zvěstování slova, modlitby a chvály. Průběh svatební bohoslužby vyjadřuje skutečnost, že v křesťanském manželství jsou muž a žena rovnocennými partnery a do manželství vstupují z vlastní vůle. Všichni přítomní jsou pozváni, aby se podíleli na požehnání snoubencům a jejich manželství, spojili se v modlitbě a chvále. Součástí svatebního obřadu může, ale nemusí být večeře Páně.

Před uzavřením manželství jsou snoubenci pozváni k účasti na setkáních, při nichž s nimi kazatel probírá jak praktické otázky budoucího manželského života, tak biblické texty týkající se vztahu mezi mužem a ženou. Pokud žádají o svatební obřad a uzavření nového manželství již rozvedení lidé, je součástí předmanželské přípravy i rozhovor o důvodech ztroskotání původního manželství, při nichž jsou snoubenci vedeni k sebereflexi.